Odporové svařování

Odporové svařování vytváří svarový spoj bez použití přídavného materiálu. Pro samotné svařování je nutné dosáhnout svařovací teploty, aby se materiál stal tvárným nebo se roztavil. Tato teplota vzniká krátkodobým průchodem elektrického proudu vysoké intenzity a současným mechanickým tlakem v místě styku materiálů (vzniká tak přechodový odpor, který je zdrojem tepla). Přechodného proudu i tlaku se dosahuje použitím vodivých elektrod ze slitiny mědi. Když se svařované díly zahřejí na teplotu tavení, přitlačí se k sobě, spojí se a vytvoří svar.

Pro odporové svařování jsou vhodné zejména slitiny železa, ale po správné volbě typu odporového svařování a parametrů je možné svařovat nerezové oceli, austenitické oceli, pozinkované ocelové plechy, hliník a hořčík a jejich slitiny, slitiny mědi, drahé kovy, titan, nikl. Litina a bronz se odporově nesvařují.

Odporové svařování má širokou škálu použití, nejčastěji v automobilovém, dopravním, stavebním a spotřebním průmyslu.